Za kůrovcovou pohromu může nešťastná transformace lesního hospodářství v r. 1992

Publikoval Správce webu v

O svízelném stavu lesů v Čechách a na Moravě hovořil na rozšířeném jednání Klubu zastupitelů Jihomoravského kraje za KSČM pracovník hospodářské úpravy lesů ve výslužbě ing. Rostislav Boháček.


Uvedl, že kůrovcovou kalamitu přinesl do našich lesů lýkožrout smrkový, doplněný lýkožroutem severským, který dorazil do ČR z tajgy přes Polsko nejprve do Severomoravského kraje. Lidé nechali kůrovce přemnožit do těžko zvládnutelné klamity. K tomu dominuje v terénu několikaleté suché klima.

Lesní porosty s převahou smrku na území ŠLP Masarykův les Křtiny tam odolávaly suchu dva roky, letos mu už zhusta podlehly. Odborníci si myslí, že hlavním důvodem této situace je nešťastná transformace  lesního hospodářství z roku 1992. „O této transformaci se raději moc nemluví, i já si myslím, že transformace je hlavní kámen úrazu,“ zdůraznil R. Boháček.

Lesy ČR byly už při svém vzniku zbaveny svých výrobních kapacit a staly se pouze správcovskou organizací. Ve frontálním boji proti broukům kůrovce jsou Lesy ČR odkázány pouze na výběrová řízení na dodavatele práce v porostu dle zákona o veřejných zakázkách.  Tento zákon se do hospodaření v lesích vůbec nehodí!

Dříve bylo v terénu v polesí velký počet hájenek. Hajný chodil po lese pěšky a všiml si  ledasčeho.  Nyní současný revírník má mnoho dalších úkolů.  Aby to vůbec zvládl, často musí jezdit autem a sledovat vozovku, nikoliv stav lesa. Dříve, když lesníci našli kůrovcem napadené stromy, ihned je zpracovali na dřevo a kalamitu zažehnali či zastavili. Kůrovec přitom k přírodě patří, v lese vždy byl a bude alespoň v malém množství. Dnešní zákon ale nařizuje dělat výběrová řízení zájemců o přidělení zakázek na zpracování kalamitního dřeva. Kdo nevyhraje nebo není vybrán, odvolá se k Úřadu pro hospodářskou soutěž či i k soudu a dalšího půl roku či rok se nesmí kůrovcové dřívi zpracovávat. Dřevokazný brouk se může lesem lavinovitě šířit nerušeně dál. Zákonnou nemožností zasáhnout proti kůrovci účinně a včas ztrácejí lesníci mnoho času ve kterém lýkožrout napadné velká území. Nedělá přestávku po dobu mohaměsíčních soudních tahanic neúspěšných zájemců o přidělení zakázky na zpracování kalamitního dřeva. Lesníci proti tomu nesmějí nic dělat, jen čekat na výsledek soudního odvolání ve výběrovém řízení. Proto pak vznikají v lesích velká holá území beze stromů, které se musely zlikvidovat. Dříve, při zjištění napadených jednoho či několika málo stromů kůrovcem, se tytorychle vymýtily a návštěvník lesa ani nepoznal, že tam nějaký strom schází.

„Nejen já se domnívám, že je to hlavní důvod současného špatného stavu zdraví našich lesních porostů! Špatné legislativní opatření navíc podporuje vytrvalé sucho,“ zdůraznil ing. Boháček.

Pokračoval, že usychají nejen smrky, ale i borovice, modříny… zatím odolávají duby (i když jim už prosychají koruny), tracheomykózní houby se rozšiřují nejen na jilmech, ale  i jasanech.  Kalamitního dřeva je na trhu mnoho, jeho cena klesá a vlastníci lesů nebudou mít z tržby dostatek finančních prostředků. Finanční rezervy na nepříznivé období se z tržby za prodané dříví nedělaly, což nyní mnohým lesníkům chybí. Návrhy drobných oprav lesního zákona nic podstatného k nápravě stavu neřeší, jen „uvolňují zákonné předpisy. Kapacity na zpracování tak velkého množství kalamitního dřeva naráz v tomto státě nejsou. Lesní těžební firmy nemohou mít násobně více těžké techniky a obslužných posádek, než mají.

Jak z problému ven?

Obnova rozsáhlých holin či pasek po vymýcení lesa bude pracná a mnohaletá. Zdaleka není ani dostatek vhodných sazenic. Pro současnou situaci odborníci radí – plochu pasek rozdělit na dílčí plochy a na každé pěstovat les jiného věkového stáří, tedy zavést šachovnicovou pěstební věkovou diferenciaci porostů. Některé díly pak dočasně ponechat přirozenému zalesnění náletovou vegetací, zejména břízou a osikou k pozdějšímu dřevnímu zužitkování, než bude holina řádně osázena. Tím bude věková struktura v lesích bohatější.

Navíc tyto přípravné dřeviny dokáží obnovit na pozemku vztahy mezi houbami v zemině a kořeny dřevní a jiné vegetace. Vědci tvrdí, že tento vztah je motor života flory v lese. Stromy jsou vzájemně propojeny do spolužití s houbičkami. Houby pro stromy těží živiny z minerálního podloží a s humusem zadržují více vláhy v lesní půdě. Stromy s nimi komunikují v symbióze (podobně jak to dělají živočichové). Půdní houby získávají živiny z nerostů a kořeny stromů je využívají.  Naopak stromy dotují houby uhlíkatými sloučeninami. Potřebují je k dalšímu kutání živin z minerálů. Když na velké pasece tato vzájemná sounáležitost zmizí, nový les se tam těžko uchytí, do doby obnovy symbiózy s kořenovými houbami svízelně roste.

Je nezbytné, aby na ploše k výsadbě lesa nejprve pionýrská vegetace obnovila mykorhizní vztahy. Tedy společný orgán koncových kořenů rostlin a hub, soužití podhoubí některých hub s kořeny např. smrku. Až pak lze úspěšně plochu osázet cílovými požadovanými dřevinami. Sazenice snadněji odrostou v krytu náletové vegetace přes žhavým sluncem. Břízy, osiky a další stromy z přirozeného zalesnění dají  po vytěžení při prodeji březového či osikového dřeva nějaké finanční prostředky. Zajímavé je, že odborníci doporučují jako pionýrskou dřevinu vysázet na holině i třešně, samozřejmě s potřebou vyvětvení. Zvláště v době, kdy je nedostatek lesních sazenic. Po dekorativním třešňovém dřevě je na trhu poptávka. Vícedruhová skladba dřevin spolu odolává náporu počasí i škůdců lépe, než skladba jednodruhová. Praktické výsledky dokládají, že buk s modřínem dává větší výnos dřeva, než jednodruhová bučina. Produkčně výhodné je i pěstovat spolu smrky, buky a jedle. Perspektivní se jeví též směs buků, dubů a borovic – zde je produkce dřeva až o 40 procent větší, než z jednodruhové plochy.

Les plní funkci houby nasávající a zadržující srážkovou vláhu v krajině místo rychlého odtoku vody pryč. Zároveň tvoří ochranná pásma vegetace okolo vodních pramenišť, vodotečí, nádrží či studní. V terénu tlumí půdní erozi či smývání zeminy ze strání. Nadložní lesní humus nasává třikrát tolik vláhy, srážkové vody, než má svůj vlastní objem. Pole s nedostatkem humusu to ani zdaleka neumějí. Je proto důležité, aby při těžbě nebo pohybu těžké techniky v lese traktory a nákladní auta humusovitou vrstvu v terénu nerozjížděla a neničila ji.

Lesní štěpka ponechaná v lese a na drobno rozsekané zbytky větví či kořenů napomáhají na stanovišti vstřebávání vody a slouží k zachování vzájemně prospěšného společenství půdních hub a kořenového systému stromů při čerpání živin z matečné horniny. Dospělé stromy podporují i semenáčky a mladé stromky ve svém okolí.  Vyklizením kulatiny po těžbě se ztrácí živin jen poskrovnu a čím je strom starší, tím je tato ztráta živin menší a lze ji snadno nahradit ze zvětrávání matečné horniny. Každopádně, rozsekané drobné zbytky dřeva ponechané po těžbě na místě lesu velmi prospívají.

V období nedostatku vláhy jsou oglejená stanoviště lesů s desukční funkcí  vhodná k budování malých vodních nádrží k zachycení srážkové vody z deště či sněhu. Místo odtoku bez užitku se může v nádržích zasakovat do podloží i podzemních prmenišť. Takové drobné jednoduché stavby jsou finančně nenáročné a nepotřebují dělat k nim  stavební řízení.

Za důležité označil ing. Boháček v době nejistého rázu počasí a klimatu správně volit druhové směsi, které se navzájem podporují a obnovují mikrofloru v půdě. Pracovníci lesních pěstebních  školek by měli očkovat sazenice mykorhizními houbami. Semena v lesních školkách mají být ze stejné pěstební oblasti jako je stanoviště pro jejich výsadbu, rovněž ze stejného výškového pásma. Pravidla jsou přísná, nyní vzhledem k zajištění dostatku sazenic mírně uvolněná. Neměly by ale pěstovat semenáčky v substrátech bohatých na živiny. To proto, že po výsadbě na stanoviště se zeminou chudou na živiny takový stromeček strádá a špatně roste.

Jak dlouho trvá obnova lesa a jeho původní kondice?

Dlouho! Smrky dospívají  ve věku 60 až 100 let, obnova smrkového lesa může začít od 80 let, průměrné obmýtí se v minulosti stále prodlužovalo, ochránci přírody si vynutili mýcení i  ve věku 120 let. Listnaté stromy rostou pomaleji, proto se mýtí asi o 20 let později, než jehličnany. Rychle roste např. douglaska, avšak ochránci přírody ji v našich lesích odmítají mít jako geograficky nepůvodní dřevinu. Její výsadbu chtějí v ČR zakázat. Za cizí dřevinu prohlašují i modřín. V tendrech vítězné těžební společnosti se o druhovou skladbu lesního porostu nezajímají. Jde jim pouze o to pokácet co nejvíce stromů, udělat co nejvíce metrů krychlových dříví a se ziskem je prodat. Jsou rády, že zásahy proti kůrovci v ČR kvůli špatné legislativě váznou. Dřevokazný hmyz stačí zničit co nejvíce lesů, aby měly těžební firmy žně v trvání co nejvíce let a penězotok z prodeje dřeva vydržel. Dřevní hmota plná kůrovců, včetně na hromadách připravených k odvozu odběratelům, proto leží v lese dlouho – údajně je jí moc a nikdo ji nechce koupit.

„Nakolik dobře nebo špatně se dnešní kapitáni lesnictví v ČR s těmito problémy vyrovnají – se teprve ukáže,“ konstatoval s roztrpčením bývalý pracovník hospodářské úpravy lesů Rostislav Boháček.

S jeho sdělením se seznámili jihomoravští krajští zastupitelé za KSČM. Předseda klubu krajských komunistických zastupitelů Stanislav Navrkal prohlásil: „Konečně nějaký odborný názor na tu katastrofu v lesích!“

(vž)